Pro momentální nedostatek aktuální tvorby uvádím jednu z mých nejstarších šuplíkových fantasy povídek.

„Brána v plamenech!!!“
Nad městem se vznášel oblak temného válečného běsnění. Mladičká královna Adriana Spanilá stála na hlavním nádvoří a se soustředěným výrazem se připravovala na nadcházející boj. V sázce byl osud celého království, pokud padne hlavní město bude to znamenat konec pro celou zemi. Dříve vzkvétající kraj se nyní topil v krvi a násilí. Početná armáda Skřetů vedená Temným rytířem se stala noční můrou mladé panovnice.
…
Po náhlé smrti svých rodičů musela už v útlém věku usednout na královský trůn. Po své matce pocházející ze starobylého národa Elfů zdědila moudrost i tajemné magické schopnosti a po otci sílu, odvahu a vytrvalost lidského pokolení. Jen díky těmto vlastnostem dokázala v tak útlém věku vládnout a odrážet nepřátele.
Dnes však pod hradbami běsnila armáda jakou ještě nepoznala. Temný rytíř, dříve velitel královského vojska, později propuštěn a vyhnán z paláce, protože praktikoval zakázanou Temnou magii a v hradních sklepeních dokonce obětoval několik lidí, se nyní zjevil se svou armádou a mstil se mladé královně.
…
„Brána v plamenech!!!“
Královna úsečně rozdala několik posledních rozkazů a vykročila k Hlavní bráně…
Když Skřeti obrovským dřevěným beranidlem konečně rozrazili hořící vrata brány, zavili zuřivou radostí, zase ochutnají lidské maso. Z dýmu doutnajících trosek jim však naproti vyšla mladá královna. Oděná do lehké zlaté zbroje se dvěma krátkými starobylými meči, pokrytými magickými runami, rudý plášť vlající spolu s jejími vlnitými blond vlasy ve větru a modré oči hluboké jako moře. Skřeti překvapeně zaváhali, ona však pozvedla zbraně a vrhla se do jejich středu. Užívala starobylý šermířský způsob boje královské rodiny, zakládající se na rychlosti a přesnosti. Pohybovala se jakoby tančila, žádný úder nebylo třeba opakovat, její krátké meče svištěly kolem ní a zabíjely s nelidskou přesností. Hnala se jako vítr nepřátelskými houfy a za ní zůstávala ležet jen nehybná mrtvá těla nepřátel. Obě zbraně zrudly Skřetí temnu krví. Fyzické síly ji však pomalu opouštěly, proto musela svůj boj posílit i magií, věděla však, že i magické síly nejsou nekonečné. Byla odhodlaná i zemřít, pro záchranu svého království, které tak milovala. Neměla na vybranou…
Její rty začaly pomalu odříkávat prastaré a téměř zapomenuté magické slabiky, přehlušily válečnou vřavu a nesly se nad bojištěm jako modlitba. Pak to přišlo, záblesk a zvuk hromu.
Blesk, který na sebe seslala vstoupil do jejího těla a zanechal mučivou bolest, vykřikla.
Zbroj už nebyla zlatá, ale žhnula rudým žárem, po celém těle jí probíhaly nitky modravé energie a oba krátké meče zářily jako slunce. Zapomněla na tu kultivovanou a uhlazenou panovnici, změnila se v magického berserka, džina bez láhve, nositele zkázy. Znovu se roztančila v bojovém víru smrti. Nic ji nemohlo zastavit. Během jejího krátkého boje se většina nepřátelské armády změnila v hromadu mletého masa a ona pomalu mířila k pahorku, kde jasně cítila přítomnost Temného rytíře.
Zbytky Skřetí armády je obestoupily. Temný rytíř se pohnul, ačkoliv bylo slunečné odpoledne, jeho obrovská postava jakoby setrvávala v neexistujícím stínu. Šířil se kolem něj strach a chlad.
Pozvedl masivní obouruční meč k úderu a zaútočil. Královna zkřížila své zbraně nad hlavou a vykryla rychlý úder. Obrovská síla ji srazila na kolena, ze zbraní sršely jiskry. Odkulila se stranou a vyskočila na nohy, připravená k dalšímu boji. Meč Temného rytíře opsal oblouk a mocný švih měl ukončit její život.
Rychlý protiúder však zastavil jeho dráhu a v oslnivém záblesku se zbraň rozpadla na kusy, okamžik na to, dvě žhavá ostří lehce projela černým brněním. Rytíř se zapotácel, jeho tělo se rozpadlo na tři části a sesulo k zemi. Nad bojištěm se rozlehl zuřivý Skřetí řev. Přibíhali další a další shrbené zelené postavy lačnící po krvi.
Královna se jim postavila čelem. Její tělo však už nebylo schopno déle udržet a zvládnout mocnou energii blesku, který jí dosud propůjčoval sílu. Pekelně sálající zbroj se začala tavit a kolem rostoucí tráva se vznítila. Nad bojištěm zazněl výkřik umírající královny a v jednom silném záblesku světla se blesk osvobodil z jejího těla. Propletené provazce energie se začaly v kruhu šířit směrem od pahorku a zabíjely a pálily všechno živé co jim přišlo do cesty.
Tak byly zničeny i poslední zbytky Skřetí armády. Ve vzduchu se vznášelo mrtvé ticho, dým a pach spáleného masa.
Uprostřed toho všeho ležela mladá královna Adriana Spanilá, věděla, že zvítězila, zachránila svou zemi a svůj lid. Zaplatila cenu nejvyšší, s posledními nitkami energie odcházejících z jejího těla, končil i její život. Blesk si vybral svou daň. Oči se pomalu zavřely, země se zachvěla, slunce potemnělo, vzduch se ochladil.
Čas se zastavil…

Související články