Skoro romantická fantasy povídka…

Seděl na travnatém břehu řeky a zasněně pozoroval jak se polední slunce odráží v jejím pomalém proudu. Zbroj a těžká bojová sekera ležely na dosah ruky. Zpoza kopce za jeho zády stoupal černý mastný dým ze spálené a vydrancované vesnice. Dnes ráno se svými muži zmasakroval všechny její obyvatele, pak pobrali všechno cenné a nakonec ji vypálili. Neměl výčitky svědomí, byl žoldák a nájemný vrah, nikdy se v noci nebudil hrůzou ani nevídal duchy lidí, které zabil. Někdy pochyboval, že je ještě člověkem. Jeho svalnaté jizvami pokryté tělo už někdy ani nevnímalo bolest. Nepřemýšlel nad tím co dělá a necítil nic. Ale poslední dobou se něco změnilo.
…
Začalo to teprve nedávno.Po jedné zvláště krvavé bitce se mu v noci zdál podivný sen. V temnotě spatřil tvář nádherné dívky a jeho mysl zalila vlna silných neznámých pocitů… Valící se smutek, neklid a touha vyplnily každou část jeho těla. Když se probudil, pocity zmizely, ale zanechaly za sebou podivné prázdno.
Ten sen se mu pak zdál skoro každou noc a vždy byl stejně intenzivní.
Dnes, když jeho sekera zrudla krví vesničanů a vražedné šílenství dosáhlo vrcholu, spatřil před sebou dívku ze snu. Uhnula před jeho svištící zbraní a rozběhla se ukrýt do lesa. Její nádherná tvář, orámovaná vlasy temnými jako havraní křídla, byla poznamenaná strachem. Nepronásledoval ji, zůstal stát jako přimražený a jen zíral na postavu mizící v lese. Pak se otočil a pokračoval v plenění vesnice.
…
Teď seděl na břehu řeky a uvažoval co se to s ním vlastně děje. Na lásku nevěřil, pro ni nebylo v jeho srdci místo, ale přesto se rozhodl že dívku najde a přijde všemu na kloub. Zasněně pozoroval řeku a snažil si vybavit pocity jaké provázeli jeho sen.
Syčivý zvuk ho probral ze zamyšlení. Trhl sebou a jeho pohled padl na protější břeh porostlý hustým rákosím. Jakoby skrze mlhu tam spatřil onu dívku ze snu, její krásný obličej se však začal rozplývat a mizet, spolu s celým světem.
Zvláštní, pomyslel si. Člověk může snít i v poledne s otevřenýma očima. Náhle ho zaplavila zase ta silná vlna pocitů. Volnost, neklid, smutek, touha a…radost. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Pomalu se natáhl na záda, uvolnil se a zavřel oči.
…
Na ležící tělo padl stín. Dívka s havraními vlasy zamyšleně hleděla na štíhlý šíp zabořený hluboko v hrudi muže, který přinesl zkázu její rodné vesnici. Nechápala jak jej mohla tak snadno zasáhnout, když na ni celou dobu co mířila s úsměvem hleděl. Dokonce i teď po smrti měl na tváři spokojený výraz. Zvláštní, jakoby tady u řeky jen tak seděl a klidně čekal na smrt. Potřásla hlavou aby zaplašila zmatené myšlenky a zvedla se k odchodu…

Související články