Poslední dobou se dost často a intenzivně bavím hraním hry Call of duty 4 na internetu. Tato povídka je toho přímým důsledkem. Je krátká a nehledal bych v ní  žádnou pointu…

Pomalu jsem se rozvalil na chladné betonové podlaze. Můj pohyb zvířil obláček prachu, který však průvan, procházející dírou ve zdi naproti, odvál dál do zchátralé místnosti. Uchopil jsem svou pušku. Jako by sama vklouzla do pozice v mé náruči.
+ Střelec pěšci, jsem v pozici a připraven. + tiše jsem zachrčel do éteru a přes optiku zbraně zkontroloval výhled.
+ Pěšec střelci, rozumím. Jdeme na to.+
Pak vypuklo peklo. Přesně podle plánu. Ohnivé inferno granátů a na dálku odpálených náloží otřáslo teroristickou základnou. Ještě než poletující trosky dopadly na zem, spatřil jsem několik známých postav útočících na vytipovanou budovu ve středu základny. Palba jejich zbraní kosila překvapené pobíhající nepřátele.

Prásk. Poloautomatická puška M21 mi lehce nakopla rameno a přikrčená postava na balkoně sebou trhla. Krev a mozek z prostřelené hlavy vytvořil na šedé zdi působivý cákanec. Než jsem přemířil na další cíl, upoutala mou pozornost zbraň padající z balkonu. Byl to jen okamžik, ale bezpečně jsem poznal odstřelovací pušku dragunov. Chloupky na mém zátylku na to reagovaly krátkým zježením. To už se nitkovitý kříž přesouval k další oběti. Vlna adrenalinu mi po prvním výstřelu zaplavila tělo a zostřila smysly. Rychlý nádech, pomalý výdech, ukazováček hladící spoušť a škubnutí zbraně. Hledání dalšího cíle. A znova. Jako dobře namazaný stroj na smrt. Blesková výměna zásobníku a oko pátrající po nepříteli.

+ Pěšec královně, rukojmí jsou po smrti, je to zatracená past. Žádáme leteckou podporu a okamžitou extrakci, opakuji… + Prst na spoušti mi ztuhnul. Něco se podělalo, sakra.
+ Pěšec střelci, přesouváme se na místo extrakce, potřebujeme krytí. Vyrazíme hned jak dorazí vzdušná podpora. Čas extrakce mínus patnáct minut.+ Hlas velitele byl silně zkreslený, na pozadí se ozýval rachot zbraní. V duchu se mi vybavila jeho tvář pomalovaná kamuflážní barvou, vyceněné zuby v divokém šklebu.
+ Střelec pěšci, rozumím.+
Při pohledu na rojící se nepřátele jsem pevněji sevřel zbraň. Počáteční chaos se změnil v organizovanou obranu. Rachot kalašnikovů téměř neustával. Po pár minutách se odněkud začal šířit charakteristický zvuk rotoru. Pak se nade mnou mihl stín bitevního vrtulníku a první exploze raket rozhodily kusy nepřátel do okolí. Stroj kroužil nad základnou za zvuku rotačního kulometu vulkan a rozséval smrt a zkázu. Končetiny zasažených teroristů vířily vzduchem zahaleny obláčky krvavého aerosolu. Do tváře mi horce dýchl žhavý vzduch požáru.
Z budovy ve středu základny vyrazili muži z mé jednotky. Palbu opětovali jen když to bylo nutné a co nejrychleji se snažili přesunout směrem ke mně na jižní okraj základny. Kukuřičné pole za mým stanovištěm nabízelo alespoň částečné krytí. Dva muži podpírali jednoho klopýtajícího spolubojovníka, který je znatelně zpomaloval.
Prásk. Maskovaná postava ležící na střeše z vlnitého plechu jednoho z domů sebou škubla. Prásk. Chlap s lehkým kulometem přepadl přes zábradlí balkonu. Prásk, prásk. Zase jako dobře namazaný stroj na smrt. Prásk, terorista s bazukou upadl, ale hned se otřeseně zvedl. Cvak, prázdný zásobník. +RPG !+ zařval jsem do vysílačky. Pozdě. Bílá čára spalin, výbuch a zasažení muži rozhození po ulici. Zuřivě jsem zaklapl nový zásobník. Dlouhá dávka z těžkého kulometu rozcupovala ležící postavy na kusy. Asfaltová cesta ulice zrudla krví. Bezmocně jsem zachroptěl. Následoval hromový výbuch a svět se otřásl. Ze stropu na mě dopadly kusy omítky. Mastný černý kouř ze sestřeleného vrtulníku mi na chvíli zastřel výhled. Kašlavě jsem vyplivl slinu s prachem a zachraptěl do éteru. +Střelec jezdci, slyšíte mě ?+
Ticho ve vysílačce znělo mrtvě. Takže padl i náš záložní oddíl na okraji základny. Sakra. Čas vyklidit pozici. Podíval jsem se na hodinky. Zbývá asi osm minut do extrakce. To musím stihnout. V příštím okamžiku mi zeď vybuchla do obličeje. Odkulil jsem se stranou a zůstal otřeseně ležet. Podlaha a zdi se chvěly pod zásahy zvenčí. Někdo si mě všiml. Sakra. Kruhovými otvory ve zdi by se dala prostrčit pěst. Takže těžký kalibr. Zatraceně. Na obličeji mě pálily oděrky, opuchal mi ret a v natrženém obočí cukalo. Do ramena mě bolestivě narazila padající cihla. Hvízdání odražených kulek nahánělo husí kůži, ale naštěstí šly mimo. Po chvíli palba ustala. Určitě si už pro mě jdou. Nejvyšší čas zmizet.
Popadl jsem pušku, odepnul a zahodil roztříštěnou optiku a založil poslední zásobník. Schodištěm otřásl výbuch a dveřmi se vevalil oblak prachu. Nepřítel narazil na mou nastraženou minu Claymore, měla mi krýt záda. Rozběhl jsem se k požárnímu schodišti na druhé straně zchátralé budovy. V prvním patře jsem vyskočil oknem a dopadl do parakotoulu na ulici. Deaktivace druhé nástrahy v přízemí by mě zbytečně zdržela. Naražené rameno pulsovalo bolestí, ale nebyl čas se starat o zranění. Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo, zatím. S puškou připravenou ke střelbě jsem se rozběhl ke kukuřičnému poli. Stačilo překonat asi dvacet metů volného prostranství k prvním zeleným klasům.
Po pár metrech sprintu zazněl výstřel a zároveň mne kulka nemilosrdně strhla k zemi. Zvláštní, tvrdý dopad jsem necítil, stejně tak žádnou bolest po zásahu. Jako bych zakopl a upadl do peřin. Začalo se stmívat a zem pode mnou voněla letní loukou. Zavřel jsem oči a chvilku si zdříml…

Související články